Rada tenistce Petře Kvitové

Než začnu psát o tom, v čem bych rád poradil Petře Kvitové, tak bych rád sdělit to, že si velmi považuji toho, co Petra jako profesionální tenistka ve své karieře už dosáhla. Hráčka, která vyhraje jakýkoliv grandslamový turnaj, je hodna velkého obdivu a respektu. Navždy se nesmazatelně zapíše do historie tohoto sportu a bude patřit k velkým ikonám tohoto sportu. Jí se podařilo vyhrát nejprestižnější turnaj tohoto sportu, Wimbledon, dokonce dvakrát. To je opravdu něco úžasného a obrovského a hovoří to o nesporných kvalitách této sympatické tenistky. Je vidět, že povrch s přírodní trávou ji sedí a cítí se na něm jako ryba ve vodě.

Nejprve bych ale rád objasnil svůj vztah k tomuto sportu. Mám ho moc rád, často se na něj dívám nejen v televizi, ale i z ochozů tenisových arén. Navštěvuji nejrůznější tenisová klání nejen u nás, tedy Davis a Fed Cup, některé podniky ATP. Tenis samozřejmě také rád hraji a absolvoval jsem trenérský tenisový kurs. Dovoluji si neskromě tvrdit, že tenisu rozumím.

A nyní již k Petře Kvitové. Je to velmi zajímavý typ hráčky. Má některé vlastnosti, které ji předurčují k tomu, aby se jednoho dne stala nejlepší hráčkou světa (možná jí už i byla nehledě na světový žebříček). Má velkou sílu, velké odhodlání, snoubí se u ní talent s velkou tréninkovou pílí, je houževnatá, velká bojovnice. Co je také velmi důležité, tak má „instinkt zabijáka“, což je vlastnost, kterou spousta hráčů či hráček nemá, ale která je mimořádně důležitá k cestě až na samotný vrchol tohoto sportu. Další její silnou stránkou mnohdy bývá určitý dar správného vyhodnocení dúležitých tenisových momentů, což jsou tak zvané „big pointy“. Tato věc je odvislá od mnoha faktorů, ale Petra v tomto ohledu na tom není vůbec špatně. Má také levou ruku (není sice „zlatá“, jak u některých jiných hráčů z historie, ale je). Po kondiční stránce je na tom dobře, nicméně rezervoár fyzických sil není nevyčerpatelný a časem se bude na její výkonnosti projevovat (pakliže se neprojevuje již dnes). Petra totiž patří do kategorie hráček, které na okruhu mají největší počty třísetových zápasů v celé sezóně. A tak její snahou by mělo být to, aby vyhrávala své zápasy ve dvou setech (a možná v co nejkratším čase). Jasně, tohle není žádná novinka, řeknete si, že takto by to chtěly všechny hráčky. Jenže u těch ostatních to nemusí hrát až zas takovou roli (myslím tím teď především fyzickou kondici) a navíc oni nemají ten „souhrnný dar“ jaký má Petra. Abych byl korektní, tak se zmíním ještě o jejích slabinách. Tou největší, dle mého názoru, je její pohyb a s ním souvisí i anticipace toho, co asi tak její soupeřka udělá ve hře. Nejde ani tak o tu předvídavost, spíše o to, že prostě ten pohyb nikdy nepatřil k nejlepším a nikdy ani patřit nebude. Zas až tak to nevadí, každý má určitý hendikep a hra Petry s tím počítá (není žádnou obranářkou, také nečeká na chyby soupeřek, jak to dělají typy hráček, které v tomto vynikají – Sara Errani). S její fyziognomií tento neduh velmi souvisí a je těžké ho nějak eliminovat. Další její slabinou je taktika. Jsou totiž hráčky, které na ni vždy budou umět zahrát a ona to proti nim bude mít vždy velmi komplikované, pokud nenajde protizbraň (a dle mého názoru ji, bohužel, pořád hledá). Poslední slabinou je mnohdy její psychická labilita (je to častý jev u spousty hráček). Ale i na tom Petra pracuje. Jako poslední méně podstatnou slabinu by označil její problém s astma, což někdy může hrát podstatnou roli a někdy ne. Dá se s tím určitě taky něco udělat.

Takže nyní máme charakteristiku této úžasné hráčky. A než si ji (a jejímu trenérovi) dovolím udělit několik rad, tak napíši „velkou tenisovou pravdu“ o tom, co rozhoduje tenisové zápasy. Nejsou to vítězné míče, počty es, kondice a pohoda hráček, atd. Zápasy se otáčejí na stranu vítězů v počtu nevynucených (vynucených) chyb, kterých se tenistky dopouští. Ví to každý, kdo se o tenis zajímá. Je to taky nejčastější cíl a taktika Petřiných rivalek. Ona totiž Petra v této důležité statistice zaujímá z pohledu všech hráček nelichotivé první příčky. Snem a cílem každé hráčky je samozřejmě omezit tyto chyby na minimum. Jen některým se to ale může podařit. Petra patří k těm, která s tímto, zcela rozhodně či jednoznačně, může něco podstatného udělat!  Zde jsem neobjevil nějaký zázračný recept, tohle vědí všichni, kdo se kolem tenisu točí, včetně jejího trenéra. Jde jen o to, jak to zařídit. K tomu se dostanu za chvíli. Jen se ještě zmíním o vynucených chybách. Ty v případě Petry nejsou zas tak podstatné, myslím, že jich ani není tolik. V podstatě souvisí s jejím pohybem a její předvídavostí na dvorci a tahle věc bude vždy u Petry jednou z největších slabin. Není to podstatné, počítá se s tím!

Takže nyní jdu už k té radě. Nejdříve ale to, co mě k ní dovedlo. Jeden z největších tenisových hráčů všech dob (ne-li ten vůbec největší), Pete Sampras, předváděl na dvorcích jednu úžasnou věc (kromě mnoha dalších, které nechci zmiňovat, protože je každý zná). Profesionální tenis není o nějakých náhodách (i když se to tak někdy může, obecně, jevit). Málokdo si tohoto je vědom. Jeho hra vykazovala tohle (vypozoroval jsem to ze sledování jeho zápasů, kdy se na jeho hru dívám očima, jak to někdo jiný prakticky nevidí).  Hra Samprase byla založena na tom (samozřejmě i spousta jiných věcí, ale to není nyní důležité), že on prakticky nekazil určité druhy míčů. Téměř nikdy totiž míče nehrál do autu! Může se to zdát jako náhoda (někdo to popře a řekne, že je to nemysl). V tenise ale náhody neexistují, jak už jsem psal. Budu konkrétní. Začnu prvním podáním. V jeho případě první podání byl dobrý míč nebo šel do sítě (o teči pásek se nemá cenu zmiňovat, je to nepodstatné). Prakticky žádný první servis nekončil v autu! Dle mého skvělá věc  i taktika (tenisté vám řeknou, že dáte-li dlouhý první servis, v mnohém to ovlivní i servis druhý a je zde pak i velká pravděpodobnost chybovosti druhého srvisu a to teď nehovořím přímo o dvojchybách). To samé se dá říci i o jeho volejích. Buďto byl dobrý, nebo, když ho zkazil, tak v naprosté většině, šel do sítě. Volej není v případě Petry zas až tak důležitý, ale servis rozhodně ano! Ale zmíním se nyní o tom nejdůležitjším. Stejná strategie Samprase byla i při hře od základní čáry. On prakticky nevyprodukoval chybu, která by skončila v autu! Samozřejmě že jich pár nepodstatných bylo, ale nikdy to nebyl velký aut a jak už jsem předeslal výše, tak většina jeho úderů od základní čáry („běžné“ údery či prohozy), když byly špatné, končily vesměs v síti. (Tenisová statistika vám sice vyčíslí chybovost ve hře, ale neřekne vám konkrétní typy chyb – tedy kolik míčů skončilo v síti a kolik v autech).A nyní je otázkou, proč měl tuhle strategii?! Je to jednoduché. Souvisí to s tím hrát míče co nejvíce těsně nad páskou sítě. Máte-li totiž v hlavě tohle hledisko, můžete se opřít do míče s mnohem větší razanci (nechci teď komentovat rotace míčů), aniž byste se strachovali o to, že je vyhodíte mimo kurt! Také vám každý tenista hrající na síti řekne, jak je nepříjemné hrát voleje na míče, které jsou buďto kratší nebo jiné, ale hlavně zahrané těsně nad sítí. A Sampras to věděl, neboť jeho voleje patřily k nejlepším na světě a věděl i které jsou nejobtížnější. V případě Pata Samprase tahle strategie, dle mého názoru, byla dotažena k dokonalosti.

A teď už je to velmi jednoduché, když tento „rozbor“ provedeme s hrou Petry Kvitové. S jistou dávkou nepřesnosti uvedu, že ona je takový malý „anti Sampras“. Její chybovost je totiž při tomto srovnání naprosto obrácená. Ona má (vypozorováno) asi kolem 70-80 ti procenty chyb takové, že míče jsou mimo dvorec. Ty, co skončí relativně těsně, nejsou zas až takovým problémem. Ale procento těch, které „uletí“ a končí hodně v auto, je opravdu vážný problém a mělo by se s tím něco udělat! Budu konkrétní. Podíváme se na možných deset chyb Petry (nevynucené) v běžné fázi zápasu, které udělá. Já tvrdím, že dvě z nich skončí v síti, dvě budou nespecifikované (není podstatné, jaká vlastně byly) a šest jich bude právě v těch dlouhých míčích, tedy v autech (za základní čarou nebo jinde mimo dvorec). A nyní si představte, že Petra je vedena k tomu, aby hrála obdobnou strategii jako Sampras a aby podvědomě veškeré své míče tlačila co možná nejvíce těsně nad pásku sítě. Je zde i druhá možnost a to ta, že míče bude hrát takovým stylem, že budou výše nad páskou, ale takové, aby rozhodně nebyly příliš dlouhé, tedy končící v jakémkoliv autu (podvědomě hraje vlastně na menší kurt). Nutno zde podotknout, že styl její hry, kdy se snaží „do mrtě“ využít celý prostor kurtu, dávat razantní míče, které jsou relativně vysoko nad páskou sítě. Kdyby totiž nebyly vysoko, nekončily by v autech! Takže zpět k těm jejím 10 ti chybám, co by se stalo, kdyby zapracovala na „Samprasovi“. 4 výše zmíněné chyby by nám zůstaly, z těch 6 ti co byly v autech by se ale rázem stalo to, že dva by skončily v síti a čtyři by se chybami nestaly! Byly by to míče dobré a mohla by z nich naopak dělat své vítězné body či chyby soupeřek! A to je velmi důležitá věc. (Nezmiňuji se zde o tom, že při tomto stylu hry by ji navíc napomáhla páska v podobě prasátek, tedy další plus).

A nyní již stačí jednoduchá rekapitulace. Při obvyklé Petřině chybovosti v zápasech, která je v průměru okolo řekněme 60 ti až 70 ti chybami (záleží na délce zápasu a dalších vlivech, ale není to podstatné), se dostaneme k zajímavým číslům. Na deseti chybách ubrala čtyři, tedy jich vyprodukovala jen šest! Tedy může ušetřit 24 až 28 chyb! A při jejím stylu hry by tahle čísla znamenala to, že prohraný zápas by se otočil na zápas vítězný, neboť ty Petřiny ušetřené chyby by se z převážné většiny přelily na stranu soupeřky!! A to ještě nemluvím o psychické pohodě a rozpoložení během zápasu, kdy i ten nejodolnější tenista ve skrytu duše pátrá a přemýšlí o tom, jaký že je to vůl, když v posledním gamu či více gamech udělal tolik zbytečných a mnohdy hloupých chyb, což se pak projevuje i v jisté „nekoncentrovanosti“ na hru další.

Takže to je dnes z mé strany vše. Jsem rád, že jsem tohle mohl vypsat a mám své svědomí čisté. Kdybych to mohl Petře říci přímo do očí, rád bych to udělal, ale jaksi nemám tu možnost, ještě mě číslo svého mobilu nesvěřila :-) A tak ať si to Petro přečteš či ne (někdo z tvého okolí by mohl), přeji mnoho zdaru a štěstí do dalšího soukromého i tenisového života a krásné Vánoce!