Naše „skvělé“ platy a „cena“ pracovní síly

Ve svém posledním článku jsem polemizoval s paní Šichtařovou a dostal jsem se i k produktivitě práce. Překvapiliy mě příspěvky na toto téma od nejrůznějších lidí (nemám nějaká íčka, takže nemohu reagovat) a tak jsem si řekl, že napíši svůj pohled na naše platy a cenu práce českých lidí. Dále mě celkem fascinovaly výroky některých diskutérů, že nejsem ekonom. 

To opravdu nejsem, ale mám dost zkušeností z oblasti ekonomiky, řízení firmy, obchodování, atd. Byl jsem jednatelem zahraniční pobočky u nás, měl jsem svou malou firmu obchodující se zahraničními partnery a dnes jsem obchodníkem jedné zahraniční strojírenské firmy, mající na starost zákazníky u nás a na Slovensku. Takže si myslím, že něco „o těchto věcech“ vím! Ale budiž, po „tlamě“ jde dostat i jen za to, že napíši svůj názor a pro „usazení“ někým stačí prosťoučký argument, že když nejsem ekonom, tak ať držím hubu! Můj názor je poněkud jiný. Za dobu svého profesního života jsem se seznámil nejen ze špičkovými zahraničními manažery, ale i prostými dělníky na západě. Vždy jsem jim pečlivě naslouchal a ptal se na nejrůznější věci, na které se jen tak někdo neptá. A dostával jsem zajímavé odpovědi a vyhodnocoval je svou optikou a strategií našich vlád. A tak vás všechny obeznámím s tím, co jsem se postupně dozvěděl (ale jen trošku, abych nebyl moc dlouhý).

Cena pracovní síly u nás. Už asi dost lidí u nás absolvovalo nějaké výběrové řízení na nějakou pracovní pozici. Firma má své požadavky, uchazeč má nějaké své kvality. Ale co je nejlepší, tak je pak obvyklá otázka (zvláště u manažerských pozic) jaká je uchazečova představa o platovém ohodnocení. A taky je zajímavé, jak na ni odpovědět. Když dáte odpověď na mzdu nižšího charakteru, tak si to mohou firmy vyhodnotit tak, že nejste dostatečně průbojný a podceňujete se. Když to budete hrát obráceně, tak můžete narazit se svým sebevědomím atd. Je taky otázkou, zda uchazeč vůbec ví, jaký je nástupní plat obecně v republice v oborech, kam se hlásí. Ale proč tohle to vůbec vše píši? Z jednoduchého důvodu a to je srovnání se zahraničím (západním). Tam je to trošku jinak, tam dokonce uchazeč zná, plus mínus kategorii svého ohodnocení! Mají to tam personalisté či odpovědní činitelé firmy pro nábory jednodušší. Mají tzv. „bodový systém“. Dle mého názoru super věc (u nás nic takového neexistuje). Oni se vás jednoduše ptají, co můžete nabídnou, na vzdělání, jazyky, ochotu přesčasové práce, na věk, zkušenosti, na systémy řešení problémů, atd. To se sice ptají i u nás, ale vyhodnotit to objektivně nedovedou. A tak sbíráte body (či nesbíráte). A na základě bodů vás z tabulky dají do „platové skupiny“, která představuje to, že váš plat bude v rozmezí třeba 2000 až 2500 Euro. A co je zajímavé, tak je jedno, zda jde o soukromou či jinou firmu, nehraje roli obor, .... A vy víte, na čem jste! Jak prosté a jak účinné. A tady je zakopán ten celý pes těch platů. Nikdo nešermuje s nějakou produktivitou práce (ve své podstatě je to blbost, protože firma po vás bude chtít odpovídající výkon, který si nevycucala z prstu, ale je prověřený dle jejich zkušeností, potřeb a znalostí.  Tedy i ta „pitomá“ uklízečka (nechci tuto profesi nijak shazovat, vím, jak je důležitá, protože někteří zahraniční manažeři si udělají svůj obrázek o české firmě jen dle toho, jak vypadá jejich sociální zařízení) ví, na čem je a uklízí podobný rozsah toho, co ta česká. Ale její plat je pozoruhodně jiný, než plat českých pracujících a je úplně jedno, jaké pozice vykonávají. Takže platy jsou prostě a jednoduše na západ od nás stanoveny! Nikdo na ně nenadává (tak jak u nás), jsou respektovanou veličinou a jsou odpovídající tomu, aby pracující u nich ŽIL a ne jen třeba živořil! Firmy si váží lidí, ptají se jich na mínění a názory, snaží se pro ně toho hodně dělat, mají k nim nadřízení adekvátní přístup (a naopak) a chtějí, aby lidé ve firmách byli spokojeni. Vědí jednu podstatnou věc a to je to, že jsou tím nejdůležitějším, co mají! Jak rozdílné v porovnání s námi, kdy je zažitá taková představa, že když zaměstnanec  „za pár grošů“ nestíhá, tak ho zaměstnavatel vyhodí a nedej Bože, aby si ještě (veřejně) stěžoval, což se u nás bere jako nepřístojnost. Ještě je nutno podotknout to, že v zahraničí se, vesměs, dodržují zákony. Černota a levota u firem je tam relativně nízká, neboť ty firmy pracují sice v konkurenčním prostředí, ale po očku se sledují. A mohu vás ujistit, že třeba na malém rakouském trhu, když by si některá firma dovolila nejrůznější skrčky, neplatila by řádně a včas zaměstnancům, měla v nepořádku účatnictví, hodně nespokojených zákazníků, kteří se nedočkají třeba vyřízení reklamací, spoléhala na černou práci třeba Ukrajinců na tož, aby prodávala bez paragonu ... Sami ty firmy v okolí by tuto nekalou konkurenci zlikvidovaly!! Takto se to tam děje, byl jsem toho svědkem.

A teď, co je, dle mého názoru, nejzajímavější a nejpozoruhodnější. V těch západních zemích je vše (mluvím teď o obecných statcích) dobře zařízeno, z hlediska platu a potřeb, co si z něj lze pořídit. A tak všichni zde víme, že velká většina všech statků je v oněch západních zemích stejně drahá či lacinější než u nás (snad kromě nájmů a cen v restauracích plus ještě něco dalšího). Ale všichni ti lidé mají v průměru cca 4 x větší mzdu!! (někdo mě možná vyčte, ať držím ústa, že v Rumunsku jsou na tom ještě hůře). A já se vždy (spíš sám pro sebe) ptám, jak je to možné?! A odpovídám si tak, že je to jen díky „cenové mapě“. Prostě ty správné země jsou tam, kde je cenová mapa 4 x jiná než u nás. Tam ti lidé jsou ze stejného masa a kostí, jako my. Dokonce i obdobně, stejně výkonně či nevýkonně, pracují jako my, jsme na jedné lodi Evropské unie, takže spadáme pod obdobná nařízení, doporučení a buzerace. Víte, co by bylo velmi zajímavé? Kdyby ta EU pro své zaměstnance v Bruselu řekla – ty jsi z Rumunska, tvá mzda bude odvyslá od poměrů ve vaší zemi a tak máš 8 x méně než Němec. U Čecha by řekli, ok, takže tady je to jen 4 x méně, atd. Smích? No nevím, vždyť takto je to přece nastaveno pro obyčejné lidi! (Stejně by to mohl udělat německý zaměstnavatel s Čechem na práci v Německu, ale neudělá to, psal jsem proč).  A tak EU je pro všechny nás obyčejné smrtelníky, bez rozdílu, takový „velký táta Šmoula“. Jen nás, jako děti, asi nemá stejně rád, protože jinak by s těmi penězi asi i ta EU vydala nějaké nařízení, že jo? Jinak pohledem zahraničí vám každý řekne, že si i my v Česku zasloužíme mnohem lepší ohodnocení a taky vám řeknou, že vůbec nechápou, proč my bereme takové peníze a jak s tím tady můžeme vůbec vyjít, že asi musíme být nějací kouzelníci!

No a tak teď budu zase trochu mluvit pohledem těch renomovaných ekonomů. Moc se mě líbí, ty naprosto debilní vyhodnocování toho, kolik kilo másla jsme si mohli koupit vroce 1990 a kolik televizorů, atd. ve srovnání s rokem 2014. Jak nám ty mzdy krásně rostou.... Mě by totiž zajímala prostá otázka, kdy se dostaneme jakž takž s těmi platy na tu západní úroveň. A možná mě někdo z těch erudovaných ekonomů po půlhodinové přednášce sdělí, že to vidí tak na rok 2056 či možná 2087, ale to ještě musí být na naše ekonomika tam a tam a další ekonomické ukazatele, kterými se budou zaklínat a být v prsa. Ale co je zajímavé, tak tu debatu už jsme zde měli. V roce 1990 nám říkali zhruba 20 let. Teď máme 25 let za námi a řešíme, kolik másla jsme si tehdy a teď mohli koupit a další kraviny.

A tak vám teď řeknu jednu kacířskou myšlenku. Představte si hypotetickou myšlenku, že zde někdo přikáže firmám, jak státním tak soukromým, aby všem svým zaměstnancům zvedly mzdy o celých 10 %! A provedlo by se to! (Nechci psát o tom, jak by pravičáci řvali, kolik by zkrachovalo podniků, atd.) Co by se stalo ve skutečnosti? Já tvrdím, že vůbec nic. V zahraničí by si všichni jen řekli, že konečně už s tím i v tom blbém Česku někdo trochu pohnul. Firmy by to nesly z počátku moc těžko, některé by neměly žádné zisky, spíš ztráty (některé by krachly a byly nahrazeny), ale postupem času by se to ustálilo a došlo by k celkem paradoxní situaci. Najednou by se začalo o dost více obchodovat a žít. Lidé by si místo jednoho jogurtu kupovali dva či tři, stejně tak ledničky, atd, rozjela by se celá spotřeba domácností. Ekonomika by začala šlapat, na zvýšenou potřebu lidí by zareagovaly podnikatelé, kteří by konečně začali prodávat v trochu lepších objemech (Taky by mohl přijít Singer a z pozice ČNB by nadhodnotil korunu vůči Euru, což už si stejně dávno zaslouží). Najednou by si vše sedlo, jak prdel na hrnec! A blížili bychom se aspoň trochu těm standardům Evropy. A takto je to asi správně!! (Opakem by mohlo být, že by tady každý měl minimální mzdu a pak bysme tady měli něco tvořit a podnikat. Asi mě dáte za pravdu, že by to fungovat nemohlo, pochcípali bychom všichni). Dokonce by se stalo i to, že naše mozky by nám už tolik neutíkaly do zahraničí, možná by se i někdo začal vracet a možná by se to takto začalo už konečně měnit k tomu, abychom tady trochu žili! A tak další rok by se to navýšení těch platů o 10 % zase zopakovalo !! :-)

A tak to je celkem vše, co jsem vám chtěl sdělit. Tak mě to říká můj selský rozum.